Pověstník

Krok a dcery

Po smrti Čecha nastaly v zemi neshody. Lid si vyvolil moudrého Kroka, aby vnesl řád. Ten nechal vystavět pevný hrad Vyšehrad a vychoval tři dcery, z nichž každá vynikala jiným magickým darem. Listujte a nahlédněte do časů, kdy moudrost a kouzla vládly české zemi.

Moudrý soudce

Kníže Krok nebyl jen válečníkem, ale především spravedlivým soudcem. Lidé k němu přicházeli z daleka, aby rozsoudil jejich spory o půdu či dobytek. Protože Vyšehrad byl bezpečným útočištěm, stal se brzy centrem veškerého dění a práva v celé české kotlině.

Tři květy rodu

Krok měl tři dcery: Kazi, Tetu a Libuši. Každá byla jiná, ale všechny byly nadány schopnostmi, které přesahovaly lidské chápání. Od dětství je Krok vedl k lásce k zemi a k úctě k tradicím. Sestry společně tvořily sílu, která chránila národ před neštěstím.

Léčitelka Kazi

Nejstarší Kazi se stala mocnou léčitelkou. Znala sílu každé byliny u řeky Vltavy. Dokázala zastavit krvácení, zahnat horečku a její zaříkávadla prý uměla ovládnout i smrt. Sídlila na hradě Kazíně, kam za ní putovali nemocní z celého království s nadějí na uzdravení.

Kněžka Teta

Prostřední Teta se zasvětila bohům. Učila lid, jak obětovat u posvátných stromů a jak si naklonit duchy hor a vod. Na svém hradě Tetíně vybudovala svatyni, kde udržovala posvátný oheň. Byla strážkyní rituálů a hluboké úcty k předkům.

Věštkyně Libuše

Nejmladší Libuše byla nejtišší, ale její moc byla nejhlubší. Měla dar vidět věci budoucí i ty, které se děly daleko za obzorem. Sedávala na vyšehradské skále a naslouchala větru. Její proroctví se vždy naplnila, a proto k ní lidé vzhlíželi s největší úctou.

Krokův odchod

Když kníže Krok vydechl naposledy, v zemi nastal smutek. Kníže nezanechal mužského potomka, což bylo nevídané. Starší rodu se sešli, aby rozhodli, kdo usedne na stolec. Volba nebyla těžká, moudrost dcer byla tak zřejmá, že nikdo nepochyboval o jejich vládě.

Volba kněžny

Ačkoliv Kazi i Teta byly starší, obě prohlásily, že nejvhodnější k vládě je Libuše. Lid s tím nadšeně souhlasil. Libuše přijala roli s pokorou, přestěhovala se na Vyšehrad a začala psát kapitolu, kde se ženská jemnost spojila s neochvějnou spravedlností.

Dědictví sester

Jména dcer zůstala navždy vryta do mapy skrze názvy jejich hradů. Příběh o nich nám připomíná, že správa země vyžaduje i hluboké spojení s duchovnem a přírodou. Sestry se staly vzorem pro všechny ženy, které v naší historii hrály klíčovou roli.